Mistr Tsunetane Oda,
Toshikazu Okada


z originálu
Il Maestro Oda Tsunetane - di Okada Toshikazu
přeložil a upravil --LuF--


Úvod

Kdyby měla jedna věc charakterizovat můj život, byla by to má láska k Judu. Žil jsem mnoho let mimo Japonsko kvůli své práci. I když to bylo někdy obtížné vždy jsem si našel způsob jak cvičit. Judo mi dalo vůli překonat těžké chvíle a dostalo ze mne to nejlepší. Měl jsem mnoho učitelů a dodnes se stále učím jak vyzískat z každého dne v Kodokanu co nejvíce. Byl tu však jeden učitel který byl pro mne obzvláště důležitý a který hluboce ovlivnil moje vnímání juda. Byl to mistr Tsunetane Oda.

Udělalo mi velkou radost, když jsem zjistil, že je mistr Oda velmi dobře znám. Mnoho lidí se mne stále ptalo na jeho život. Moji přátelé mne požádali, abych o něm napsal a proto jsem rád že mohu vypravovat některé ze svých vzpomínek. Měl bych podotknout, že zatímco výslovnost jeho jména Tsunetane je sice správně, v Japonsku se spíše upřednostňuje výslovnost Joine. Zápis obou v Kanji je stejný.

Historie

Mistr Oda se narodil v roce 1892 v oblasti blízko středu ostrova Honshu. Přesněji řečeno narodil se v relativně malé prefektuře Yamanashi Ken ležící v pralesích poblíž hory Fuji. Když v roce 1909 dosáhl 17 let, začal mistr Oda praktikovat Judo na střední škole v Numazu. Příští rok vstoupil do Kodokanu, kde se projevily jeho mimořádné schopnosti v Judu. V roce 1911 již obdržel první dan.

V té době se v Kodokanu praktikování Katame Waza (techniky boje na zemi) nezdůrazňovalo. Mnoho technik z Katame Waza bylo považováno za okrajové a méně důležité. Touha po získání ipponu (plného vítězného bodu) pomocí Nage Waza (techniky hodů) byla vždy jádrem Juda. Obecně bylo neúčelné praktikovat Katame Waza, protože většina dojo byla malá a přeplněná. Dnes se častěji používá termín Ne Waza pro techniky držení nebo pro práci na zemi.

Mistr Oda jasně pojal opačný přístup. Ačkoliv jeho Nage Waza byla na nejvyšší úrovni, stal se známým právě pro své zaměření na Katame Waza. Jako jeden z několika slibných studentů Jigora Kana postupně změnil Kanův pohled na důležitost Katame Waza. Mistr Oda cítil, že Katame Waza by měla být rovných padesát procent juda, protože každý boj sice začíná ve stoje ale končí na zemi.

Kano mu udělil povolení provést průzkum na tomto poli a jeho výsledky se staly Katame Waza jak ji známe dnes. Kano, který měl mistra Odu ve velké vážnosti, jej poslal vyučovat do několika škol a univerzit v Japonsku. Mistr Oda naučil své studenty o vysoké účinnosti svých technik.

Okolo roku 1930 se stala pozoruhodná událost. Mistr Oda byl poslán vyučovat na tehdejší Výšší školu v Tokyu, která je dnes Tokijskou Universitou. Brzy po příjezdu do školy začali jeho studenti vynikat v Katame Waza. V týmovém utkání proti další univerzitě porazili jeho studenti, kteří neměli černý pás, druhý tým jehož všichni členové černý pás měli. Takový výsledek ukázal komunitě judistů hodnotu Katame Waza. Odův systém dostal přezdívku „Joine-Ryu Ne Waza”.

Skupina Ko Sen Judo

Mistr Oda se pak spojil s panem Isogai Hajime, proslulým držitelem desátého danu, který vytvořil základy Ko Sen Judo. Naneštěstí se Ko Sen Judo se zaměřením na Ne Waza nebylo politicky dobře vnímáno Kodokanem stejně tak jako japonským ministrem vzdělání. Po reorganizaci v roce 1943 přestal definitivně japonský školní systém vyučovat Ko Sen Judo na školách. Následkem toho se Ko Sen Judo vyloučilo z hlavního proudu Juda v Japonsku.

Když mistro Oda dosáhl 25 let, publikoval svou první knihu „Koshita Judo Wa Sushume”, která byla zaměřena na Katame Waza. Deset let na to publikoval náčrt své mnohem komplexnější práce „Judo Taikan”, která se sestávala z 1400 stránek ve dvou svazcích. Jeden svazek se věnoval Nage Waza a druhý svazek dokončené Katame waza. A o mnoho let později v roce 1948, u příležitosti dosáhnutí devátého danu, vydal mistr Oda již třetí edici této knihy „Koshita Judo Wa Sushume”.

Mé zkušenosti

Začal jsem cvičit s mistrem Odou na univerzitě v Tokiu začátkem padesátých let a stále jsem byl fascinován jeho bravurností. Mistr Oda byl muž relativně malého vzrůstu a s běžnou fyzickou konstitucí. Byl šlachovitý, velkorysý a mimořádně vnímavý. Pokoušel jsem se porozumět jeho technikám s maximálním zaujetím. Pravděpodobně si všiml mojí vášně a pozval mne trénovat k sobě do svého dojo. Na konci každého dne na univerzitě jsem šel do dojo mistra Ody, kde se k nám připojilo mnoho dalších judistů. Žíněnka byla tak přeplněná, že jsme se museli při randori střídat na směny. Když cvičení končilo bylo obvykle pozdě v noci a venku bylo velmi chladno a sněžilo. Někdy jsme zůstávali v dojo na večeři a po ní jsme si četli z Odovy knihy „Judo Taikan“. Pak jsme přespávali v dojo na tatami.

Mistr Oda pokračoval ve výuce v Kodokanu a na několika univerzitách v Tokiu. Zůstal jsem pod dozorem mistra Ody po mnoho let a cvičil jsem třikrát denně. Často jsem se přidal k mistrovi v Kodokanu stejně jako i v dojo ve věznici Sugamo. Věznice byla nedaleko od Kodokanu v oddělené oblasti. Bylo v ní ubytováno mnoho vysokých důstojníků japonských ozbrojených sil držených Američany po druhé světové válce.

Policisté ve věznici zorganizovali dojo uvnitř a tak mohl mistr Oda vyučovat každý den. Učitel Takamura 9. dan a expert v ashi waza se tam vypracoval a ukázal své silné schopnosti v randori. Pan Takamura, blízký přítel učitele Ody, byl stejně jako Yoshimi Osawa a Nakano Shozo (oba dva také 9. dan) pravidelný návštěvník dojo ve věznici Sugamo. Když skončila výuka juda, přišly další skupiny na hodinu aikida, vyučovanou jeho zakladatelem, shihanem, Moriheiem Ueshibou. Mistr Ueshiba byl také dobrým přítelem mistra Ody.

Po tréninku ve věznici jsem chodíval na večeři s mistrem Odou a nosil jeho judogi v podpaží. To je zvyk japonských studentů nosit gi svému mistrovi jako výraz hlubokého respektu. Od studentů se očekávalo, že budou na cvičení včas, uklidí dojo atd. Jedné velmi chladné noci mne nechal mistr Oda spát v malé místnosti, kde bylo tepleji. Druhý den ráno jsem zjistil, že on spal v dojo, protože já jsem spal v jeho pokoji.

Závěrem

Judo je pro mne praktický přístup k životu. Oddaný judista by se měl snažit cvičit randori a kata po celý svůj život. To je pravá cesta Judo. Jako mladí bojujeme v randori se silou a plní energie. Když zestárneme můžeme v randori pokračovat, ale musíme bojovat jemněji. Když je v randori starší judista překonaný silou mladším judistou, může stále přejít do katama waza tak jak jí vyvinul mistr Oda, který s ní i často vítězil.

Říká se, že zatím co mladý judoka se pohybuje lehce jako králík tak starší judista se pohybuje spíše jako želva, ale stále může přežít použitím katame waza.

Mistr Oda zemřel na vážnou nemoc 11. února 1955, jeho odkaz však bude žít navěky v Kodokanu a v judistech po celém světě. Já jsem pak pokračoval ve cvičení Ko Sen Judo s mistrem Hiratou, který byl jeho posledním velkým zastáncem, až do jeho smrti v roce 1998.

z italského originálu přeložil a upravil --LuF--
(Copyright Free Budo Used with permission).

Copyright © 2007-2008 Kodokan Judo cz

jméno:
heslo:

Created by © 2007/2011 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign