03.07. 2008

Vzpomínky na mistra Takahiko Ishikawu 9. dan,
Harold (Hal) E. Sharp



z originálu
Memories of My Sensei, Takahiko Ishikawa, 9th Dan
přeložil a upravil --LuF--



Chtěl bych se s vámi podělit o zážitky o mém senseii a drahém příteli panu Ishikawa Takahiko, 9. dan, který zemřel ve věku 91 let v červnu roku 2008. S Ishikawou jsem se setkal poprvé v roce 1953 v Japonsku poté co jsem se stal Shodanem (1. dan černý pás) a tím mi bylo umožněno cvičit v Keishisho (Dojo policie Tokio). V té době měl Ishikawa oblíbeného studenta angličana jménem Gregory Malcom, který mne pomáhal zlepšovat mé judistické dovednosti a také mne představil Ishikawovi.

Pozadí

Pozadí

Ishikawa zvítězil na celo japonském šampionátu v letech 1949 a 1950. V roce 1949 nastoupil ve finále proti Kimurovi. Hlavním rozhodčím byl pan Mifune, 10. dan. Zápas byl nerozhodný a proto se prodlužoval. Obvykle v tak důležité soutěži mohou být povolena dvě prodloužení. Avšak v tomto případě první skončilo remízou a druhé nebylo povoleno. Pan Mifune prohlásil Ishikawu i Kimuru za vítěze, šampiony Japonska. Po tomto zápasu opustil Kimura amatérské judo a vstoupil do světa profesionálního wrestlingu a juda. Ishikawa zvítězil v šampionátu v roce 1950, ale rok poté v roce 1951 prohrál, odešel výslužby a přestal zápasit. Byl nejmladším člověkem, který obdržel titul Shihan (profesor) v dojo Keishicho.

1953

Byl to velký rok pro mého senseie i pro mne. Získal jsem Shodan (1. dan) a vyšla kniha "The Sport of Judo", které jsem byl spoluautorem společně s Kobayashim. Také Ishikawa se stal členem týmu vynikajících instruktorů, který navštívil Spojené státy za sponzorování U.S. Air Force. V týmu byli S. Kotani, T. Otaki, S. Sato, T. Ishikawa a Kobayashi za judo, K. Hosokawa, K. Tomiki za Aikido a sebeobranu a I. Obata, T.Kamata, H. Hishiyama za karate.

1955

1955

Tento rok jsem byl povýšen do hodnosti Sandan (3. dan). V té době jsem měl pověst spisovatele knih o judo a proto mne mistři Takagaki, Ishikawa a Mifune požádali o pomoc s jejich knihami. Takagaki a já jsme napsali knihu "The techniques of Judo". Ishikawa mne požádal o napsání technického popisu pro fotografie použité v jeho knize. Mifune chtěl, abych mu pomohl s úpravou anglické verze jeho "Canon of Judo".

Práce na knize s Ishikawaou vedla k mnoha hodinám debat ve kterých mi sensei vyprávěl životní příběh a myšlenky ohledně soutěžního juda a jak se stát šampiónem, které budou popsány dále v tomto článku. Ishikawova kniha nebyla nikdy zveřejněna, protože opustil Japonsko a odstěhoval se na Kubu. O mnoho let později paní Helen Foos vydala sérii článků Ishikawa Journals, které obsahovaly části nevydané knihy.

Válečná léta

V letech 1937 až 1945 bylo Japonsko ve válce. Vojenský výcvik byl na japonských školách povinný a cesty studentů vedly ze školy do vojenské služby. Ishikawa byl šampionem judo své střední školy a měl reprezentovat školu na důležitém turnaji. Bohužel turnaj a školní zkoušky byly naplánované na stejnou dobu. Ishikawa žádal, aby byl ze zkoušek omluven a mohl se tak turnaje zúčastnit. Školní vojenský důstojník jeho žádost odmítl. Ishikawa důstojníka neuposlechl a odejel na soutěž. Výsledkem byla černá známka zapsaná do jeho vojenských záznamů. V normálním případě by byl Ishikawa důstojníkem jako všichni členové jeho rodiny. Místo toho narukoval jako prostý voják a řídil náklaďák v Mandžusku.

Během války bombardovaly USA Tokio a přitom byly zničeny jeho záznamy. Ishikawa říkal, že to byla ironie, protože kdyby se stal důstojníkem mohl zemřít během bitvy o Pacifik jako jeho příbuzní. Protože však byly jeho záznamy pryč mohl získat práci jako instruktor juda v dojo Tokijské policie.

Jak se stát šampionem Juda

Po diskusi o specifických technikách ilustrovaných v jeho knize začal Ishikawa vyprávět o svých myšlenkách jak se stát šampionem. Ishikawa mluvil o důležitosti mysli, postoje, sebeovládání a tréninku. Všechny tyto prvky jsou provázané. Často se setkáváme s konstruktivními návrhy od učitelů juda, ale nejsou v nich zohledněné předchozí prvky. Většina judistů má sklony k procvičování své oblíbené techniky (Tokui waza) a trénují stejným způsobem. Ishikawův vliv způsobil změnu mého pohledu na judo. Když jsme se řídil jeho doporučeními moje síla mentální i fyzická jako by se zdvojnásobila. Zřídka jsem byl hozen. Stal jsem se pozitivní a agresivní a přestal jsem dělat obranné akce. Naučil jsem se získat výhodu ze soupeřova pohybu. Přestal jsem vnucovat své oblíbené techniky mému oponentu a místo toho jsem útočil na základě příležitosti, kterou mi soupeř dal.

Použití mysli

Ishikawa ji považoval za nejdůležitější faktor pro to stát se šampionem. Když byl ještě mladý judoka připravoval se před utkáním tak, že si opakoval dokola "Já vyhraju, já vyhraju". Pak si v duchu připravoval techniky, které by mohl použít jako osoto-gari a ouchi-gari a opakoval si je stále znovu a znovu. Později ve své kariéře bojoval spíše získáváním výhod ze soupeřových akcí než vnucováním své oblíbené techniky.

V roce 1949 během Celo japonského šampionátu byl vážně zraněn a upadl do bezvědomí. Jeho oponent Daigo, použil svou silnou techniku uchi-mata a udeřil jej při ní do varlat. Když přišel k sobě pokračoval v boji a Daiga porazil. Tak silný byl jeho duch. Bez ohledu na silnou bolest nastoupil proti Kimurovy nejúpornějšímu zápasníku v Japonsku. Jak jsem již psal hlavní zápas i první prodloužení skončilo remízou. Hlavní rozhodčí Mifune 10. dan rozhodl, že vítězi jsou oba. Ishikawa mi říkal, že v té chvíli byl zklamán, že neměl možnost druhého prodloužení, protože cítil, že by dokázal Kimuru porazit. Po závěrečném pozdravu Ishikawa zkolaboval a byl odvezen do nemocnice.

Během našich rozhovorů jsem se Ishikawi ptal zda někdy trénoval únik z hodu pomocí stojky o rukou. Řekl mi: "Dříve jsem trénoval stojku, ale pak jsem si řekl že je to trénink na prohru. Já jsem nechtěl prohrávat. Samozřejmě, když se mne někdo pokusil hodit, dovedl jsem zabránit, aby mne hodil." Jeho lekce byla netrénovat na prohru, ale myslet pouze na vítězství.

Ishikawův mistr Sone byl nadšený zastánce této síly mysli. Jednoho dne pozval Sone Ishikawu k Živému Kamisama (bůh) na okraji Tokia. Kamisama byl zobrazen unikátní silou nad svými učedníky. Ishikawa popisoval neobvyklé chování učedníků a pozval instruktora Karate Nishiyamu a mne, abychom se k němu připojili k návštěvě Kamisama. Když jsme dorazili do domu Kamisama, byly jsme uvedeni do hlavní síně. Kamisama byl oblečen do černé hakama a seděl na vyvýšeném pódiu. Jeho učedníci seděli v řade před ním pozici zarei s rukama složenýma a prováděli nějakou meditaci nebo modlitbu. Tři z nás zaujali stejnou pozici vedle žáků. Ačkoliv jsem také meditoval, nemohl jsem si pomoci, abych se na ně nepodíval. Jeden z jeho učedníků se začal třást a kroutit na tatami jako preclík. Další máchal rukou a s každým máchnutím se udeřil do břicha. Třetí učedník se třásl a volal. Později nám řekl, že viděl zlatý obraz Buddhy. Jeden vedle druhého jsme seděli před Kamisamou. Kamisama se vznášel před naším čelem a potom nás propustil. Uklonili jsme se a odešli. Později jsme pili čaj s těmito učedníky a každý nám vyprávěl své zkušenosti a jak jim to pomáhá. Když jsme z toho domu odcházeli, zeptal se Ishikawa Nishiyama jestli se s ním něco dělo. Nishiyama řekl, že ne. Pak se Ishikawa zaptal mne a já jsem pokrčil rameny a také řekl, že ne. Nakonec jsem se zeptal jeho, zde něco zažil a on také odpověděl, že nic. Ale mistře odpověděl jsem "udělal jste krásný Tanko Bushi (uhlířský tanec)". Ishikawa byl překvapený a zeptal se Nishiyami "honto (opravdu?)". Mrkl jsem na Nishiyamu a on odpověděl "honto". Nishiyama nedokázal udržet vážnou tvář a nakonec vybuchl a plácnul do telefonní budky.

Postoj a forma

Ishikawa doporučoval stát rovně a jen lehce ohnut dopředu jako boxer. Ruce před sebou v úhlu devadesáti stupňů. Vaše ruce a zápěstí by měli být otočeny vně a patka vašich rukou směrem vpřed. Lokty blízko trupu. Ačkoliv uchopíte rukama soupeřovo judo gi neměli by jste zapomínat na lokty a tlačit, táhnout či zvedat soupeře lokty. Tím můžete lépe provádět své akce celým tělem a nikoliv jen rukama. Tato metoda vás dělá silnějším a netelgrafujete dopředu své záměry. Tlačení či ovládání je prováděno patkou rukou proti kloubům. Přesouvejte se na špičkách chodidel, když házíte přidržujte se žíněnky palci.

Rovnováha a ovládání

Ishikawa věřil, že když se stanete součástí soupeřova těla a splynete s ním, je lehčí předvídat soupeřovy akce a reagovat automaticky blokem či hodem. Také se lehce skloňte k svému oponentu, aby se vytvořil dolu směřující vektor síly od vašich loktů do jeho těžiště, které je za jeho pupkem. Pro získání jistoty zkoušejte to se zavřenýma očima a s oponentem, který vás chce opravdu hodit.

Ishikawa teoretizoval, že když soupeř zamýšlí hodit vás vpřed, bude mít výhodu, když se mu podaří otočit se k vám zády. Proto, když silně zatáhnete do strany, zastavíte jeho rotaci. Tato akce přitiskne soupeřův bok k vaší hrudi. Například, když jsou oba v pravém úchopu a vy pravou rukou držíte jeho levý límec nebo rameno, pak přitáhněte pravou rukou soupeře k své hrudi. V této situaci ho můžete hodit přetočením nebo jiným hodem jakou jsou ushiro-goshi nebo utsuri-goshi. Ishikawova o tom byl přesvědčen a propracoval techniku přetočení, kdy přitisknete soupeře na svou hruď, zaháknete jeho pravou nohu svou levou rukou, a pomocí nohou a boků ho nadzvednete a zatažením jeho levého ramene kruhovým pohybem dolů jej hodíme na záda. Ishikawa říkal, že tato technika není pojmenovaná ačkoliv je někdy nesprávně nazývána Te-guruma. Když jsme psali knihu vytvořil jsem japonský název pro tento hod. Ishikawa se zhrozil a řekl ať to nepoužívám, protože je to v japonštině špatně. Od té doby Kodokan uznává tuto techniku a klasifikuje ji jako Sukuinage.

Trénink

Ishikawa doporučoval za každou hodinu, kterou trénujete se soupeřem v dojo by jste měli trénovat dvě hodiny osamotě. Kvůli mému pracovnímu programu a tréninku juda jsem byl schopen věnovat samostatnému tréninku pouze jednu hodinu v noci. Používal jsem bungee lano (gumo lano či umicuky) pro nácvik hodů, nacvičoval jsem stínové hody, dril newaza, dřepy, kliky a sedy lehy. Výsledek této rutiny mou sílu zdvojnásobil a zlepšil moje reflexy. V Japonsku se většinu času v dojo věnuje randori a ostatnímu cvičení jen velmi málo nebo vůbec.

Ishikawa na Kubě

Na sklonku roku 1953 požádala Kubánská judistická asociace o instruktora z Kodokanu, aby trénoval jejich judisty v soutěžních dovednostech. Byl vybrán Ishikawa, protože byl dvakrát celo japonský šampión. Když dorazil na Kubu začal jemně pracovat s danovými stupňi a nechal je ho házet. President Kubánské judistické asociace napsal dopis do Kodokanu, kde popisoval své rozčarování z Ishikawi a že studenti ho lehce hází. Kodokan poslal kopii dopisu Ishikawovi pro jeho informaci. Ishikawa se rozčílil a požádal svého studenta a přítele Gregory Malcolma, aby přiletěl na Kubu. Jakmile Gregory přiletěl, dal mi přečíst dopis, dal mu kimono a vzal ho do dojo. Ishikawa dal všechny kubánské dany do řady jako na porážce. Řekl Gregorimu ať začne na jedné straně a on začne na druhé. Gregory mi pak vyprávěl, že byl z kondice, takže, když viděl jako rychle Ishikawa kubánce hází, spomalil a nechal Ishikawu udělat většinu práce. Po této hodině president kubánské asociace zrozpačitěl, omluvil se a zeptal se Gregoriho jak by to mohl odčinit. Gregory odpověděl "Napiště další dopis".

Na okraj bych se chtěl podělit o zábavnou historku, která se stala, když Gregory žil a trénoval s mistrem. Kvůli tvrdému tréninku využíval každou chvilku ke spánku. Bohužel každý den ráno babička uklízela dům a používala prachovku pro plácání na Shoji dveře. Gregory si stěžoval sensei, že ten hluk ho budí a on potřebuje spát. Patrně sensei neřekl babičce ani slovo, protože ráno bouchat nepřestala. Gregory rád zpíval operu a vlastnil také přehrávač. Jednoho rána, když babička Gregoriho opět vzbudila, zapnul přehrávač tak hlasitě jak to jen šlo a začal spolu s ním zpívat. Každý v domě i v přilehlém sousedství vyskočil a začal si stěžovat na Gregoriho kravál. Ishikawa volal "Zbláznil jsi se Gregory?". Gregory odpověděl: "Když nemůžu spát musím zpívat." Babička dostala zprávu a přestala s brzkým ranním uklízením. Na fotografii stojí babička přede mnou.

Ishikawa v USA

Když Ishikawa odcestoval z Japonska na Kubu, ztratil jsem všechny kontakty. Z Kuby se pak přestěhoval do Spojených států za sponzorování paní Helen Foos z Philadelphie. Někdy během sedmdesátých let jsem dostal krabičku s 300 fotografiemi z knihy na které jsme pracovali. Bylo to jako gigantická skládačka, ale byl jsem schopen je seřadit podle technik. Vrátil jsem je paní Foos, která je použila v Ishikawa Journálu, který publikovala. Později jsem navštívil senseie ve Philadelphii abychom se pokusili dokončit knihu. Vzali jsme několik fotografií se mnou jako uke. Pak jsem se ho požádal, aby mne ukázal nějaké úniky ze škrcení. Křičel na mne, že když on škrtí nikdo neunikne. Vysvětlil jsem, že je to pouze pro knihu, tak nakonec souhlasil a ukázal nějaké základní úniky. Následně jsem ho požádal o uniky z páčení rukou. Opět křičel, že když páčí on nikdo neunikne. Zase jsem přiznal, že je to pouze pro knihu a opět mi ukázal nějaké základní úniky.

O mnoho let později v osmdesátých letech jsem navštívil Ishikawu a paní Foos na Virginia Beach, kde mu nechala postavit překrásné dojo. Tam jsem se také dověděl o jeho vášni pro Go, čínskou šachovou hru hranou černými a bílými kameny. Patrně byl druhým nejlepším hráčem Go ve Spojených státech. O nedělním odpoledni pak hrával s hráčem číslo jedna po telefonu.

Během mé návštěvy jsme nemohli přestat mluvit o starých časech v Japonsku a našich přátelích z dojo. Byl znepokojen politickým problémem juda ve Spojených státech. Ishikawa cítil, že největší problém povyšování vysokých danových stupňů. Doporučoval, aby stupně byly omezeny na maximálně pátý dan a certifikáty byly udělovány za různé úrovně učitelů.

Když mne ishikawa vezl na letiště svěřil se mi jak mu smrt jeho syna Hajime rve srdce. Toužil se vrátit do Japonska a být pohřben vedle svého syna. Hajime zemřel tragickou smrtí, když byl ještě chlapec. Chtěl jsem ho utěšit, tak jsem mu řekl jak moc udělal pro své studenty. Odpověděl, že mi rozumí, ale smrt syna je pro japonského otce obzvláště těžká. Říkal jsem mu jak moc změnil můj pohled na život a na judo. Mé srdce a má mysl zdvojnásobily svou sílu. Chvíly mlčel a pak odpověděl: "Rozumím, ale když použiješ svou sílu pro zlo, ztratíš ji." Tím diskuze skončila. Bylo to jako ze scénáře pro Star Wars.

Neviděl jsem ho až do května 2007, kdy jsem ho i jeho druhou ženu Aiko navštívil v Japonsku. Ishikawa patrně prodělal mrtvici. Nemohl mluvit ani se sám najíst. Ukázal jsem mu na svém laptopu video jak cvičí v dojo v Japonsku 1953. Ožil a upřeně sledoval film. Jeho ženě vyhrkly slzy. Poděkovala mi. Bylo to naposledy co jsem ho viděl.

V brzké době plánují dokončit DVD film o Ishikawovy, Daigovy a dalších šampiónech z padesátých let. Omluvte prosím nesrovnalosti a chyby v tomhle článku. Už je mi 81 a mám sklony mít občas seniorské chvilky.

z anglického originálu přeložil a upravil --LuF--
(Copyright JudoInfo.com Used with permission).


Copyright © 2007-2008 Kodokan Judo cz

jméno:
heslo:

Created by © 2007/2011 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign