03.01. 2009

Vztah Kodokan Judo k Jiu-jutsu,
LuF a další...



Původ a vznik

Jigoro Kano a Kyuzo Mifune

Jigoro Kano a Kyuzo Mifune

První systematizace technik Jiu-jutsu se objevuje v roce 1532 ve škole pana Hinoshity Takenouchi, která se jmenovala Hinoshita Toride Kaizan Takenouchi-ryu. Po sedmdesáti letech v éře Edo (1603-1867) bylo Jiu-jutsu již velmi rozšířeným bojový systém. Po celém Japonsku existovaly stovky škol, které vyučovaly svůj způsob boje beze zbraně, své jiu-jutsu. Techniky se pečlivě se tajily, protože moment překvapení protivníka mohl bojovníkovi zachránit život. Každá škola měla těžiště své výuky v jiné části boje. Existovaly školy se specializací na boj na zemi, další se zase specializovaly na hody. Techniky byly velice tvrdé a rozhodně je nelze považovat za sebeobranu z dnešního pohledu. Cílem bylo soupeře co nejrychleji zabít nebo alespoň vyřadit z boje. Jiu-jutsu tedy není jeden přesný styl, ale spíše skupina škol.

Pod vlivem společenských změn došlo v Japonsku po roce 1868 v období Meiji k úpadku vojenského stavu a s tím i spojený pokles zájmu o jiu-jutsu. Navíc měli zápasníci jiu-jutsu špatnou pověst rváčů a násilníků. V době, kdy mladý Jigoro Kano hledal učitele jiu-jitsu, jich už většina přestala vyučovat a živila se jinak, nejčastěji fyzioterapií a masážemi. Nicméně Kano měl štěstí. Našel Hachinosuke Fukudu, který vyučoval umění školy Tenshin Shinyo ryu, vzniklé sloučením starých škol Yoshin ryu a Shin-no-Shindo. Později, po jeho smrti, se učil u Tsunetoshi Iikubo, učitele školy Kito ryu jiu-jutsu. Jigoro Kano získal oprávnění vyučovat styly obou škol. Navíc znal i západní wrestling a tělesnou výchovu.

Jigoro Kano na lodi Hikawamaru (1938)

Jigoro Kano na lodi Hikawamaru (1938)

Na základě získaných znalostí založil Kano v roce 1882 vlastní školu bojového umění, kterou nazval Kodokan Judo. Od svého založení musela škola dokazovat účinnost svých technik. Členy Kodokanu často vyzývali na souboje příslušníci ostatních škol Jiu-jutsu. Souboje měly často drsný průběh. Tento boj vyvrcholil v okamžiku, kdy prezident Tokijské metropolitní policie začal vybírat nové učitele pro výcvik policistů. V roce 1886 uspořádal známý turnaj Dojo yabury, kde na jedné straně stáli mistři jiu-jutsu a na straně druhé mistři Kodokan Juda. Za stranu Jiu-jutsu bojovala především škola Totsuka ha Yoshin ryu jiu-jutsu, kterou vedl Hikosuke Totsuka. Pan Totsuka byl považován za nejsilnějšího bojovníka období Bakumatsu (konec éry Edo). Z patnácti zápasů Kodokan dva prohrál, dvanáct vyhrál a jeden skončil po 55 minutách remízou. Nejvíce pozornosti přilákal poslední zápas, kde bojoval malý Shiro Saigo (Kodokan) proti Ukiji Entaro (Totsuka), který byl mezi Japonci považován za obra. Saigo zvítězil technikou Yama arashi (horská bouře). Po tomto turnaji si Kodokan Judo získalo respekt a uznání ostatních mistrů bojových umění. Doknce byl považován za lepší než ostatní styly Jiu-jutsu.

Na tomto místě považuji za vhodné poznamenat, že v souboji nevítězí styl, ale bojovník. Všem judistů (mezi které patřím), kterým se teď dme hruď pýchou, doporučuji sáhnout si do svědomí, jestli věnují tréninku tolik úsilí a píle jako Kyuzo Mifune, Shiro Saigo, Hidekazu Nagaoka a další...

Rozdíly z hlediska principů

Často je hlavní princip jiu-jutsu formulován jako „ju yoku go o seisu“ tedy v překladu jemnost ovládá sílu. Je proti principu jiu-jutsu odporovat síle sílou. Pokud nás útočník silnější než my tlačí, není účelné tlaku vzdorovat vlastní menší silou. Jiu-jutsu naopak využije sílu soupeře proti němu samotnému. Tento princip však není použitelný ve všech situacích například u úderů.

Zápasy v Kodokanu

Zápasy v Kodokanu

Jigoro Kano přišel s principem „seiryoku saizen katsuyo“, který se překládá jako maximální využití energie. Tento princip ustanovil jedním ze dvou základních hesel kodokan juda „seiryoku zenyo“ (maximální účinnost). Říká, že se máme snažit v každém okamžiku maximálně využívat svou fyzickou i mentální sílu.

Druhé kodokanské heslo je „jita kyoei“ (v plném znění „sojo sojou jita kyoei“), překládané jako vzájemný prospěch. Ve zkratce jej lze vyjádřit takto" Bude-li každý člen sociální skupiny nesobecky jednat ve prospěch ostatních, bude pak celá skupina jednat harmonicky jako jeden a bude z toho mít prospěch každý člen skupiny. Tento sociální rozměr jiu-jutsu zcela chybí.

Rozdíly ve výběrů technik

Rozdíly ve výběrů technik

Jigoro Kano si byl vědom špatné pověsti jiu-jutsu a změny situace ve společnosti. Kasta válečníků, pro které bylo přirozené útočníka zabít, již neexistovala. Nastalo období míru a s ním i jiné požadavky na bojové umění. Kano přišel s myšlenkou, že budeme na útočníka "hodní". Pojem "hodní" musíme chápat relativně vzhledem k tehdejší mentalitě. To znamená, že při prvním náznaku útoku nehodím protivníka na zátylek, protože se zlomeným vazem již nemůže uznat svou chybu. Koncepce Kodokan Juda počítá s hody na záda, kdy protivníku hrozí "jenom" otřes, vyražený dech či bezvědomí. Podobně všechny páky a výkruty především protivníka blokují, aby nás neohrozil, a měli jsme nad ním kontrolu. V případě, že bláhový v útoku pokračuje, dává nám možnost mu tu končetinu zlomit či vykloubit, případně ho uškrtit.

Lidé, kteří se v oblasti budó pohybují, často považují Judo za "pouhý" sport nepříliš použitelný v konfliktech. Dle mého názoru je to způsobeno jednak rozšířeností sportovního juda, které má striktně daná pravidla zápasu a cíle jsou odlišně od cílů bojového umění. Původní pravidla juda vycházela ze zápasů jiu-jutsu, kde sice také nebyly povolené údery a kopy, ale vše bylo podřízené tomu, že by na ně mohlo dojít. Ve sportu se vytratil původní smysl hodu na záda, tedy otřes nebo alespoň získání výhodnější pozice pro boj na zemi. Na druhé straně přidal sport k judu výbornou metodiku pro nácvik technik, plánování tréninku a rozvíjení fyzické kondice a rychlosti. Ačkoliv Kodokan judo obsahuje obranu proti úderům, kopům i zbraním, je ve výuce zařazena až pro pokročilejší judisty a stává se, že cvičenci končí s judem dříve, než s k ní dostanou. Sám Kano si uvědomoval, že cvičící lépe ovládají tu oblast bojového umění, kterou se začínají učit jako první. Dlouho uvažoval, která část bojového umění by to měl být. Nakonec jako prvotní cíl určil bezpečnost při tréninku, a proto judo začíná vyučováním nage waza (technik hodů) a katame waza (technik znehybnění). Tím získá judista základní návyky a dovednosti, aby se mohl později věnovat sebeobraně (goshin jutsu) bez obav ze zranění.

Pokud je mi známo, není u nás žádná škola jiu-jutsu, která by navazovala na původní japonské školy. Jsou tu školy evropského jiu-jutsu, například Allkampf-Jitsu, Small Circle Jujitsu nebo styl vyučovaný pod záštitou Komise Jiu-jitsu u Českého svazu Juda. Tyto školy zakládali učitelé mimo Japonsko a jsou relativně nové. Nebudu se pouštět do hodnocení jejich kvality. K tomu mé znalosti nedostačují a navíc mluvit o všech školách najednou by bylo nepatřičné zjednodušování. Rozhodně však tyto evropské školy neprošly tak tvrdým bojem o vlastní existenci jako judo.

Současný pohled

Laická veřejnost se na judo dívá jako na sport, při kterém sebou lidé hází o zem a pak se po ní válí. Nejznámější oddíl je bezkonkurenčně STS Chvojkovice-Brod. Jiu-jutsu je možná méně známé, ale lidé ho alespoň považují za sebeobranu. Nejznámějším bojovníkem je určitě Oldřich Saturnin Vízner.

Pochopitelně ne všechny techniky jiu-jutsu jsou smrtelné a fatální. Problémy nastávají třeba u hodů pomocí pák, kdy házející nemůže ovlivnit, jestli útočníkova ruka praskne nebo ne. Další problémové hody jsou ty, u kterých protivník padá na hlavu. Většina malých pák je založena na tom, že se útočník poddá bolesti. Když se rozhodne, že bolest vydrží nebo se nestačí pohybu podvolit, pak dojde ke zranění. Pokud by chtěl obránce protivníka šetřit a provádět třeba techniku pomaleji, tak se může stát, že ztratí nad útočníkem kontrolu a ohrozí sám sebe.

Kodokan judo, stejně jako ostatní bojová umění, trpí současným přístupem lidí, kteří chtějí instantní zázrak. Otevřu sáček, smíchám s vodou podle návodu a je ze mne nepřemožitelný bojovník. Naše evropská mentalita tiše předpokládá, že sport či bojové umění je jen pro mladé. Zápasit, když jste mladí a silní, je snadné. Máte přebytek energie a svalová hmota roste s tréninkovými dávkami. Pak přijde zlom. Ve třiceti letech (někdo dříve, někdo později) zjistíte, že nabrat další svaly už je problém a vstávat druhý den po náročném tréninku dá zabrat. Taky ty pády si už rádi odpustíte a postupem času se z aktivního juda stává postávání na tatami. Naproti tomu v Japonsku se judu věnují lidé až do stáří. Spíše než fyzické síle se věnují technice provedení. Proto je také přesnější termín studuji judo než cvičím judo.

Všechny techniky Kodokan Juda lze provést technicky stoprocentně správně tak, aby nám se nic nestalo, ale stále máme na výběr, zda protivníka zranit nebo ne. Nemá smysl se přít o to, jestli jsou účinnější techniky juda nebo techniky jiu-jutsu. Dobře provedené jsou účinné techniky obou stylů. Jen u juda máme výhodu volby.

Význam slov Judo a Jiu-jutsu

Oba názvy pocházejí z japonštiny. Přepis výslovnosti japonských znaků do ostatních jazyků není jednoznačný, a proto se můžete setkat s pojmy jiu-jutsu, ju-jutsu, jiu-jiutsu nebo s českými přepisy džu-džutsu, džiu-džitsu. Všechny varianty ale vycházejí ze dvou znaků: ju a jutsu. Obdobně u judo můžeme narazit na přepis judo nebo džudo. I tento termín má původ ve dvou japonských znacích. První znak obou názvů "ju" je stejný a znamená měkký, poddajný, jemný. Druhý znak u "jutsu" se používá pro umění nebo dovednost. U juda označuje druhý znak "do" cestu nebo způsob. Jiu-jutsu je tedy chápáno jako umění boje a Judo jako životní cesta. Odtud známé: "Jiu-jutsu je umění sebeobrany, judo je umění sebe zdokonalení."

Napsal --LuF-- s pomocí několika dalších...
(Copyright Kodokan Judo cz.

Copyright © 2007-2008 Kodokan Judo cz

jméno:
heslo:

Created by © 2007/2011 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign